Základním rizikem jsou klimatické změny a s tím spojené extrémy počasí, případně hrozba teroristického útoku. Těší mě, že dokonce i v klausoskeptickém Česku už se přestává o změnách klimatu neustále pochybovat, a začíná se konečně racionálně řešit, jak se na ně připravit. Často zmiňovaná hrozba blackoutu kvůli přetokům elektřiny z Německa byla relevantní v zimě 2011/2012. Od té doby se operátoři sítí postupně naučili tyto výkyvy v úzké spolupráci zvládat a dochází postupně k posilování vnitroněmecké přenosové soustavy. Stále ještě je však proměnlivá výroba elektřiny z větrných elektráren vítanou záminkou některých politiků i projaderných lobistů k laciné a nesmyslné diskreditaci obnovitelných zdrojů energie jako takových.
Malé a střední biomasové či plynové kogenerační zdroje, případně i fotovoltaické a větrné elektrárny, doplněné do budoucna akumulací elektřiny, přitom mohou podstatně zvýšit energetickou bezpečnost domácností, měst či celých regionů, zatímco velké centrální jsou spíše rizikem, to ve své nedávné prezentaci připouští i šéf strategie ČEZu pan Cyrani. Temelín by po stavbě nových bloků kryl téměř 50%(!) české potřeby. Z pohledu možných rizik docela odvážné rozhodnutí, zejména v kontextu propagace stavby velkých jaderných bloků ze strany MPO jako nejlepší alternativy pro zajištění národní energetické bezpečnosti a soběstačnosti.
Státní úřady by měly větší pozornost věnovat vysvětlováni souvislostí veřejnosti. Dnes velmi častý přístup NIMBY (stavte, ale ne za mými humny) ovlivňuje stavbu jak lokálních energetických zdrojů tak i třeba nových přenosových sítí. Měli bychom si občas uvědomit, že příliš snadné odmítání všeho, co se nám zrovna nelíbí, bez ohledu na skutečný dopad na naše životy, se může obrátit proti nám.
Ve státní energetické koncepci je již několik let na nedostatečnost současného stavu upozorňováno. Dosavadní nečinnost státu si vysvětluji podobně jako u jiných dobrých úmyslů, které SEK obsahuje (podpora energetické efektivnosti průmyslu, Zelená úsporám). Hezká slova, jenže v realitě jsou tyto deklarované priority financovány nedostatečně, zatímco skutečným centrem pozornosti politiků i s nimi propojených průmyslových lobby je ještě dlouho nepotřebná stavba Temelína či stejně zbytečné prolamování uhelných limitů.