Příkladem může být nedávná zpráva o cenzuře ze strany komisaře Oettingera. Ve zprávě o trhu s elektřinou vymazal údaje dokládající, že jaderné a uhelné zdroje i po desetiletích svého fungování stále dostávají různé přímé a nepřímé dotace, které při započtení nákladů na zdravotní následky těchto technologií (těžba a spalování uhlí, těžba uranu, aj.) činí cca. 100 miliard EUR ročně, tedy 3x více než podpora pro obnovitelné zdroje.
A takové sumy plynou do tohoto sektoru již po desetiletí. V Evropě je spotřeba energie cca. 3400 TWh ročně, z toho cca. 80% je z fosilních a jaderných zdrojů. Po přepočtu jde o téměř 40 EUR/MWh, což je částka srovnatelná s dnešní silovou cenou elektřiny na burze. Země OECD dohromady dotují fosilní a jaderný průmysl 500 miliardami USD ročně. O otevřených a skrytých podporách energetických firem psala nedávno i Česká pozice. Přitom podpora výroby elektřiny z fotovoltaiky s klesajícími náklady na panely postupně klesá. Vyrobená elektřina je již za cenu nižší než ze zásuvky, takže fotovoltaika si již brzy vystačí jen s nefinanční podporou formou net meteringu.
Ilustrací případného návratu k štastné fosilně-jaderné minulosti může být graf vývoje ceny elektřiny na denním trhu.
V době před krizí v roce 2009 ceny elektřiny rostly, s obvyklou výmluvou vlád a energetických společností na podmínky ve světě a nutnost platit tržní ceny. A v podstatě měli pravdu, naše energetika i ekonomika je velmi závislá na výkyvech a vývoji světových trhů s energetickými surovinami. A nebude líp. Mnohé dříve rozvojové a zaostalé země v Asii, Africe a Jižní Americe se rychle rozvíjí a potřebují stále více energie. Obnovitelné zdroje jsou pro Evropu šancí jak závislost na dovozu a cenách fosilních a jaderných paliv snížit.