Národní konvent: Energiewende je příležitostí pro Česko

Výše uvedené je součástí doporučení Národního konventu o Evropské unii,  zveřejněného  2.dubna během kulatého stolu k energetické bezpečnosti. Kulatý stůl zahájil státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza a dále se ho mimo jiné zúčastnili europoslanci Pavel Svoboda, Evžen Tošenovský a Michaela Šojdrová, poslanec Jan Zahradník či senátor Antonín Maštalíř. Cílem setkání bylo iniciovat hlubší diskusi o energetické bezpečnosti – tématu, jež v současnosti rezonuje napříč Evropskou unií. Rozvoj energetické politiky se totiž stal jedním z hlavních bodů Junckerovy Komise, a to nejen kvůli nově vznikající energetické unii. „Vytvoření energetické unie je jednou z aktuálních priorit ČR, a to i vzhledem k nadcházejícímu českému předsednictví ve Visegrádské skupině. Naším hlavním zájmem je dobudování jednotného vnitřního trhu s energiemi,“ komentuje Tomáš Prouza a dodává, že této prioritě je dobré upravit i některá česká stanoviska.

Z doporučení, jehož podkladem byla i analýza zpracovaná Institutem pro evropskou politiku EUROPEUM dále vyplývají rady pro oblast elektroenergetiky a plynárenství. Například, že ČR by měla usilovat o volné zapojování se do regionálních iniciativ v oblasti elektroenergetiky a soustředit se na užší spolupráci se sousedními státy, zejména s Německem. Podle závěrů by Česká republika neměla opomíjet ani regionální integraci trhů s plynem. Ta by umožnila větší diverzifikace přepravních cest (případně i zdrojů), posílila tak energetickou bezpečnost země a pravděpodobně snížila cenu plynu pro koncové zákazníky.

Část doporučení, týkající se Německa: Česká republika a její elektroenergetika jsou zásadně ovlivňovány okolními státy, především Spolkovou republikou Německo a její transformací energetického sektoru (tzv. Energiewende). Česká republika v současnosti u hranic se Spolkovou republikou Německo staví transformátor s posuvnou fází (PST), který omezí neplánované přetoky z německé soustavy, a významně tak přispěje k ochraně české přenosové soustavy. Důležité je však nadále investovat do přenosové soustavy a modernizovat ji. Česká republika by měla budovat svou elektroenergetickou soustavu tak, aby mohla z německé Energiewende spíše profitovat, než na ni doplácet a také aby umožnila připojení stále většího množství domácích malých intermitentních zdrojů. 

Německá Energiewende představuje pro českou energetiku a české hospodářství nejen výzvy, ale i významné příležitosti. Energiewende ovlivňuje ceny elektřiny (především té velkoobchodní) v České republice a udržuje je dlouhodobě na relativně nízké úrovni, což ovlivňuje negativně plány na stavbu některých zdrojů elektřiny, především potom dalších bloků jaderných elektráren. Nízká cena elektřiny ale také pozitivně ovlivňuje český průmysl a přispívá ke zvyšování jeho konkurenceschopnosti. Energiewende je třeba chápat nejen jako transformaci energetického sektoru, ale jako svého druhu další průmyslovou revoluci. Spolková republika Německo významně transformuje svůj průmysl a v zájmu České republiky, jejíž výkon ekonomiky i export jsou na Spolkovou republiku úzce navázány, je adaptovat se na tento vývoj. Energiewende je v Německu veskrze vnímána jako populární a úspěšná politika a nelze očekávat, že se zmírní její dopady na Česko, spíš naopak.

V této souvislosti však je velmi diskutabilní jeden ze závěrů doporučení, a totiž urychlené schválení aktualizace státní energetické koncepce (ASEK). Kdo sleduje vývoj v energetiky v Evropě ví, že éra jaderné elektřiny a neustálého růstu spotřeby energie v Evropě končí a energetika v evropských zemí se rychle mění. I dosud projaderná Francie ohlašuje Transition énergetique - sníží podíl jádra pod 50%, bude rozvíjet využívání obnovitelných zdrojů a podstatně sníží spotřebu.  ASEK však tyto trendy ignoruje. MPO také zkrátilo oficiální řešené období ASEKu do roku 2040 a připouští že další vývoj nelze předvídat. Je proto absurdní, že plánuje stavbu několika jaderných bloků až ke konci řešeného období (kolem roku 2035), které se přitom neobejdou bez státem garantované ceny elektřiny až do roku 2070. Je to drahé a hlavně zbytečné. Pokud Česko umožní rozvoj stále levnějších obnovitelných zdrojů a bude podporovat šetření energií, žádné nové velké zdroje nebudeme nejméně do roku 2045 potřebovat. Na rozhodnutí o dalších velkých energetických zdrojích, pokud vůbec budou potřeba, je proto dost času a mělo by to být předmětem až příští aktualizace státní energetické koncepce.